Polovina dubna je tradičním datem v kalendáři, kdy se běží a pro nás koloběžkáře hlavně jede v Pardubicích půlmaraton – Pardubický vinařský půlmaraton 2018 a současně 2. kolo Českého koloběžkového poháru. První městský závod sezóny, navíc půlmaraton na oficiálně změřené trati.
I letos trať nabídla klasickou městskou scenérii Pardubic. Hladký asfalt větších silnic, kostky skoro jako na Paris – Roubaix v historickém centru, retardéry na sídlišti, mnoho zatáček, kruhový objezd či dlažbu na Třídě míru. Prostě vše, co můžete od města očekávat.
Nejen tradiční datum v kalendáři a krásná trať, ale i skvělé počasí přivedlo na start rekordních 166 závodníků.
Letos poprvé jsme startovali v opačném směru a Třídu míru po dlažbě jsme jeli třikrát. Bylo to zajímavé zpestření a zejména pro diváky byl závod zajímavější, protože právě Třída míru je místo, kde se nejvíce koncentrují diváci. Už od počátku se na čele usadili favorité a během závodu se spolu sjely více či méně spolupracující skupinky koloběžců, kde se před klíčovými místy tratě vedly boje o pozice.
Dosažené časy ukazují, že se bojovalo do posledních metrů nejen o medaile, ale i na dalších umístěních. Nejsou výjimkou dvojice, ale i čtveřice, se stejným časem. Což znamená jediné: cílový spurt a boj o každý centimetr na trati. To ukazuje, že koloběžkáři na závod nejezdí jen pro medaile, ale jsou bojovníci a dokáží si užít závod a bojovat o umístění kdykoli a s kýmkoli.
Závod byl jako vždy velmi těžký, protože na rovině není kde odpočívat, ale také velmi rychlý a tvrdý. Na to bohužel doplatilo několik závodníků, kteří odjížděli z Pardubic s nechtěnými suvenýry v podobě několika stehů či dlahy na ruce. Podle informací, které máme, jsou však všichni v pořádku. Toto je bohužel stinná stránka závodění. Nicméně u většiny závodního pole byla znát spokojenost a radost z dosažených výsledků.
Setkání koloběžkářů v Pardubicích není jen závod, ale také společná vyjížďka po závodě. Tentokrát byl cílem jediný větší kopec v blízkém okolí, Kunětická hora. Ta je na dohled, jakmile opustíte zástavbu Pardubic a lze k ní dojet po cyklostezce kolem Labe. Na úpatí kopce byl vyhlášen neoficiální závod v jízdě do kopce až na nádvoří hradu. Trasa dlouhá 900 metrů s převýšením 73 metrů nakonec nebyla po ujetém závodě zase tak jednoduchá. Vítězem nebyl jen Jakub Švéda, ale i všichni, kdo se na kopec vydali.
Věřím, že se příští rok opět sejdeme v hojném počtu a opět ukážeme veřejnosti, že koloběžky jsou krásný sport.
Zkrácené výsledky
pořadí, jméno závodníka, klub – čas – průměrná rychlost
1. Kulka Michal, Ultima K. Lap team – 43:55 – 28,82 km/h
2. Hrůza Vojtěch, Bez Pedálů – 43:55 – 28,82 km/h
3. Pavel Jan, Svět Koloběžek – 43:56 – 28,81 km/h
1. Dvorská Barbora, Kobra – 48:12 – 26,26 km/h
2. Legátová Alena, Kobra – 48:12 – 26,26 km/h
3. Zbožková Andrea, Lipník nad Bečvou – 48:14 – 26,24 km/h
Kompletní výsledky najdete na oficiálních stránkách akce.
Martin Komár – Koloběžec Pardubice
[foogallery id=”1524″]
