Vašku, jsi předsedou Českého svazu koloběhu krátce přes rok a pod Tvým “velením” proběhla první sezona. Už ses stačil aklimatizovat v bafuňářské roli?
Otázka hned pěkně na tělo. Asi narážíš na mé povolání herce. Je pravda, že jsem do této nové role skočil po hlavě, aniž bych se na ni připravoval. A musím přiznat, že to není role jednoduchá. Jsem ale rád, že mám v předsednictvu i mimo něj plno lidí, kteří mají koloběh velice rádi a nejen o něm mluví, ale i velice pomáhají. Mají nápady, a poté se je snaží i uvést v praxi. Bez nich bych to nedal.
A můžeš být trošku konkrétnější a neschovávat vše za obecné pojmenování?
Dobrá! Jsem rád, že Svaz má pokladníka Karla Dvořáka, který kontroluje veškeré příjmy a výdaje a vše pořádně eviduje. Dále Martina Kadlece, který ladí veškeré registrační formuláře. Má pravá ruka Honza Vlášek, který si vzal na starost jednání s mezinárodní koloběžkovou asociací IKSA, která v tuto chvíli nefunguje a téměř neexistuje. Honza obesílá všechny koloběžkové svazy a organizátory koloběžkových závodů v Evropě a snaží se tuto organizaci opět probudit k životu. Mimo předsednictvo tu je Petr Pešta, který je právníkem a díky jeho vypětí a pomoci jsme dokázali sepsat nové Stanovy ČSK, aby odpovídaly novému Občanskému zákoníku. A v neposlední řadě tu je Rosťa Točík, který zpracovává veškeré výsledky Rollo ligy a Pohárů. A k Vánocům nám všem připravil dárek v podobě zpracování všech výsledků Rollo ligy od roku 1968. Tedy neskutečný počin.
Zmínils Poháry. Co je to za novinku?
Český svaz koloběh je určitým garantem koloběžkového sportu na území České republiky, pořádá nejstarší koloběžkovou ligu světa Rollo ligu a pomalu ale jistě se snaží oslovovat další jezdkyně a jezdce. Bohužel v názvu je slovo “liga” a lidé se bojí, že by se měli na start postavit s profesionály, což je velice úsměvné, neboť u nás žádní profesionálové nejsou.
Proto jsme se rozhodli oslovit organizátory regionálních jednodenních koloběžkových závodů, zda by nechtěli své závody zapojit do seriálů pořádaných ČSK. Tak letos vznikl nultý ročník Českého koloběžkového poháru (ČKP) a Českého krosového koloběžkového poháru (ČKKP). A jsem rád, že pro rok příští se organizátoři hlásí sami a chtějí být součástí těchto seriálů. Chceme lidem ukázat, že koloběh je sport pro všechny a že se nemusí nikoho bát. Ba naopak každý si v závodě najde svého soupeře. Musím přiznat, že jsem se byl podívat na všech závodech letošní Rollo ligy a ty úsměvy účastníků po dojezdu do cíle mi dodávají neskutečnou sílu a chuť do práce.
Jaká byla letošní Rollo liga?
Jsem rád, že se podařilo přesvědčit Rosťu Točíka ke změně bodování, takže bodovalo prvních 40 lidí v cíli a i já jsem mohl dosáhnout na nějaké ty bodíky. Největší radost ale mám z toho, že se podařilo opět uspořádat pět závodních víkendů Rollo ligy. Každým rokem stoupá počet závodníků, ale není moc těch, kteří by chtěli dvoudenní klání organizovat. Což se jim upřímně ani moc nedivím.
I letos to vypadalo, že se odjedou pouze čtyři víkendy a díky bleskovému “záskoku” bratrů Bartůňků z Brandýsa se povedly fantastické závody v Račicích. Jsem rád i za návrat závodů na plzeňskou Lopatárnu, kterou jsme neprávem několik let přehlíželi, a Košutku s perfektním novým povrchem.
A superfinále v Ostravě patřilo opravdu k vrcholům sezony i díky neskutečnému vypětí Šárky Waldhauserové, která to odnesla dokonce pochroumanou nohou. Brandýs nezklamal těžkou časovkou a kritériem v Houšťce. A i Eurocup v Jeseníku byl neskutečně obtížnou zastávkou.
Velkou radost mi pak udělaly výsledky z MS v Austrálii, kde kluci Michal Kulka, Tomáš Pelc, Marek Kadlec a Matyáš Olšar neskutečně reprezentovali. Stupně vítězů se staly tak trochu českým šampionátem a potvrdili jsme tak, že Česká republika je světovou koloběžkovou velmocí.
Byly nějaké výtky k Rollo lize?
Byly! A jsem rád, že několik závodníků pomáhá jako techničtí delegáti, aniž by je někdy někdo nominoval a sepisovali reflexe z jednotlivých závodů. Díky tomu jsme si udělali obrázek a mohli na základě několika objektivních parametrů závody hodnotit a do budoucna přecházet nedostatkům, např. špatně značené parkování pro účastníky, chybějící WC na startu či v cíli, nevyhovující trať, chyby v propozicích apod. Přesto jsem rád, že organizátoři zvládli vše připravit a mohli jsme závodit.
Proč trváš na dvoudenním konání RL. Nebylo by to jednodušší pořádat jednodenní závody? A máme čekat nějaké novinky pro rok 2017?
Přemýšleli jsme i o jednodenních závodech, protože jsou jednodušší na organizaci a jsou v módě. Ale uvědomili jsme si, že právě to by vedlo k záhubě tohoto sportu. Všude v Evropě, kde se pořádaly pravidelně dvoudenní závody, a přešlo se na jednodenní podniky, tento sport upadá. Koloběžky totiž drží komunita. A ta se buduje především o sobotních večerech mezi závody. A je neskutečné, jak velká komunita vzniká u nás. Ligu pravidelně jezdí přes sto lidí, a když se jich 40-60 sejde po závodě u jídla a pivka, tak je to neskutečná síla, která si prostě ten svůj sport nenechá vzít. A to mě baví. Přichází noví a noví a připojují se. Při jednodenním klání závodníci přijedou, řeknou si ahoj, odzávodí a jedou domů. Ano, dostanou plno medailí a tričko a diplom. Ale o to pravým koloběžkářům nejde.
A novinky? Rádi bychom sjednotili propozice pro všechny pořadatele, aby účastníci věděli, kde co najdou. A cítím zde větší tlak na pořadatele Rollo ligy, aby se pokusili zajistit ubytování s co největší kapacitou a restauračním zařízením, právě pro udržení a rozšiřování naší komunity. Pořadatel nemusí objednávat hotel, ale doporučit ubytovací zařízení, kam se vejde dostatek lidí (ne všichni toho musí využít) a kde mají šanci se společně večer sejít.
Stále mluvíš o komunitě. Kolik je vlastně členů Svazu?
Díky za tu otázku! Letos jsme se již dostali na číslo asi 217členů a věřím, že pro příští rok překročíme hranici 300 aktivních členů, čímž bychom mohli požádat Český olympijský výbor o zařazení do sekce neolympijských sportů. To by nám zaručovalo určitou prestiž a garanci existence ČSK jako jediné a původní organizace koloběhu na území ČR. Aby to nedopadlo jako v jiných sportech jako je box či šipky.
Ta komunita je ovšem samozřejmě mnohem širší. Ne všichni, kdo jezdí závody jsou totiž členy ČSK.
A jak to vypadá s programem pro příští rok?
Na tom usilovně pracujeme a čekáme ještě na organizátory, kteří mají zájem pořádat Rollo ligu pro příští rok. Uzávěrka je 15.ledna 2017. Už teď ale víme, že třeba seriál Českého koloběžkového poháru zavítá na Slovensko, kde se při příležitosti padesátých narozenin dlouholetého kamaráda Mira Ilovičného pojede na Myjavě. A třeba 17. Června 2017 v Praze na Letné se uskuteční zajímavý počin spojený s Jedličkovým ústavem – Koloběžka CUP.
Všiml jsem si rozšíření počtu partnerů Svazu. Co to ČSK přináší?
Zaprvé bych rád poděkoval našim partnerům, kteří nám v tomto roce pomáhali! Jak roste počet účastníků závodů, zvyšují se i požadavky. Třeba náklady na časomíru jsou kolem deseti tisíc na den. A díky partnerům můžeme organizátorům poskytnout určitou dotaci na časomíru, která pokryje pronájem aspoň na jeden den a tím si můžeme držet standard nepříliš vysokého startovného. Velice mě těší, že nás podporují i prodejci a menší firmy, takže kromě finančních prostředků dostáváme i plnění formou tisku, dresů pro vítěze ligy či reprezentaci, grafické práce apod. Nejvíce mě potěšili pánové Pilát (YEDOO) a Fulín (Svět koloběžek), kdy nezávisle na sobě pronesli něco v tom smyslu, že rádi vrací koloběhu to, co on dal jim. Třebaže vědí, že v tom závodním koloběhu příliš zákazníků nenajdou. Ale chtějí podporovat to nejlepší, co tu je. Dokonce jsem slyšel přirovnání Rollo ligy k Formuli 1 J .. což je úsměvné, ale potěšitelné.
A zůstanou tito partneři i pro příští rok?
Získat něčí důvěru je obtížné a ještě těžší je si ji udržet! Proto jsem po každém kole RL psal osobní email každému partnerovi s krátkým reportem, fotografiemi a výsledky. Věřím, že se nám partnery podaří udržet i pro příští rok a že třeba ještě někteří přibudou. Jsme rádi za každého, kdo má tento sport rád a přidá ruku k dílu.
Co je potřeba, aby vše šlapalo ještě lépe?
Chybí nám větší angažovanost lidí. Slýchávám, že na webových stránkách Svazu či facebookovém profilu chybí to nebo to. Je to pravda i z toho důvodu, že kapacity všech členů předsednictva jsou omezené a nikdo další, kdo by přiložil ruku k dílu se zatím nenašel. Proto budu rád, najde-li se zde kdokoliv, kdo by rád Svazu pomáhal. Psaní informací k akcím Svazu a výstupů (článků k jednotlivým závodům). Potřebovali bychom někoho, kdo si vezme na starost kompletní propagaci na sociálních sítích a správu webu. Někoho, kdo to bude dělat v podstatě sám od sebe a bude ho to bavit.
Na valné hromadě Svazu jsem slyšel hodně zajímavých námětů a podnětů, ale když jsem se zeptal, kdo by mohl co udělat, tak většina lidí mlčela. Třeba klub, který si nejvíce stěžuje, že je málo závodů pro mládež, neuspořádal za svou existenci jediný závod Rollo ligy. A takhle to je bohužel se vším. Už jsem slyšel od několika lidí, že by mohli sehnat strategického partnera, po němž by se pojmenovala dokonce liga. Když jsem však od nich žádal, zda by mohli získat sponzora na úrovni základního partnerství, které se pohybuje kolem pěti tisíc, tak odpověď nepřišla. Potřebujeme prostě aktivní lidi.
Na závěr. Co bys popřál koloběhu do příští sezony?
Velice bych si přál, aby se nám podařilo opět uspořádat pět víkendových závodů Rollo ligy, na které budeme pyšní. Aby se počet členů ČSK zvýšil a překročil onu hranici 300členů a aby všichni jezdili na závody rádi, jako tomu bylo v tomto roce.
Přál bych si, aby se nám podařilo uskutečnit ten šílený nápad s Girem (Václav je jedním z jezdců týmu KICK ITALY 2017, který si dal za cíl ujet jako první na světě trasu Giro d’Italia den před cyklisty a to na koloběžce), aby Dalibora Beneše nesnědli na Sibiři lední medvědi a aby si prostě všichni radostně trhli nohou…
