Střet koloběžkářských civilizací a ikony světového koloběhu

Historie střetu světů koloběžkářských civilizací je neobyčejně zajímavá. Přestože se česká Rollo liga jezdí již od roku 1968, nepoznal náš národ až do pádu komunismu žádného zahraničního koloběžkáře. Vývoj dnešních světových velmocí – ČR, Finska, Holandska a Itálie – tak probíhal paralelně vedle sebe, a to až do počátku devadesátých let minulého tisíciletí, kdy se civilizace střetly.

Dnes je koloběžkový svět velkou rodinou příznivců jízdy na stupátku mezi dvěma kolečky. Pozůstatky někdejší nevědomosti zůstávají pouze v technologickém rozdílu mezi jednotlivými stroji, i když dnes celý závodní svět směřuje ke koloběžce, jejíž prototyp postavil kdysi Fin Hannu Vierikko…

Souboj o nadvládu nad koloběžkovým světem

Střet civilizací na začátku devadesátých let přinesl samozřejmě počátek souboje o nadvládu nad koloběžkovým světem, který trvá prakticky dodnes.

Při první návštěvě létajících Finů dostali naši borci nehoráznou lekci zejména v technice jízdy. Alpo Kuusisto tehdy nechal celé závodní pole daleko za sebou. Ambiciózní PSP KK Plzeň však prahnul po odvetě a začal táhnout český koloběh k definitivnímu vítězství, jež se uskutečnilo v roce 2009 na ME v Plzni.

Mezitím však finská reprezentace drtila na všech podstatných závodech svoji konkurenci. Jména jako Vierikko, Kuusisto, Vickholm, Elmgren jsou dnes nesmazatelně zapsána do análů koloběžkového sportu (na obrázku rok 2001 EC Plzeň, naši stále na 20″koloběžkách se sedátkem). Finové v mužských kategoriích vyhráli všechna zlata na ME i MS, a to až do roku 2008, kdy se prvním nefinským mistrem světa stal Jan Vlášek z internacionální Ultimy. Toto vítězství zřejmě převážilo jazýček vah na českou stranu, neboť na následujícím ME 2009 čeští muži získali z pěti disciplin hned 4 zlata, a to zejména zásluhou plzeňského PSP KK, které tak završilo svoji dlouhou pouť odplaty.

Hned o rok později na MS v Itálii však všechny 3 individuální zlata bral Kai Immonen, ikdyž Honza Vlášek a Jarda Odvárka z Ultimy a Richard Jisl z Kidokaie mu byly ve sprintech a kriteriu zdatnými soupeři.

Vývoj na ženské scéně byl zcela opačný. České koloběžkářky dominovali od počátku veškerým nejdůležitějším závodům, když soupeřky hledaly zejména v řadách Holandaněk. Češky opanovali 1.MS v koloběhu (všechna zlata), na evropských šampionátech je tu a tam vyrušila z vítězné vlny Holanďanka Koersová. Počínaje MS v koloběhu 2008 v Holandsku se však situace obrací. Dnes ženskému světu jasně dominuje Holansko, zejména mladé borkyně z High Level.

Podívejme se letmo na některé významné osobnosti koloběžkového světa mimo ČR:

Hannu Vierikko

Hannu Vierikko sám sebe považuje za otce všeho koloběhu a i když ne všichni s tímto jeho rčením souhlasí, je nesporné, že alespoň kus pravdy na tom je. Hannu věmoval koloběžkám celý svůj život a staly se mu prostřednistvím jeho firmy Kickbike i obživou. Hannu je mnohonásobným mistrem světa a Evropy v koloběhu i mistrem světa v ledoběhu. Ještě v roce 2008na MS ve svých téměř padesíti letech získal zlato a stříbro. Na ME v Plzni ustoupil sice ze slávy, ale jeho návrat je očekáván na MS v Itálii.

Ne každý musí s misterm Vierikkem ve všem souhlasit, ale kdo ho poznal, nemohl být zklamán.

Alpo Kuusisto

Alpo Kuusisto je v podstatě Hannuovým synem. Je jedním z finských orientačních běžců, kteří v devadesátých letech vytvořili kolem Vierikka skupinu “létajících Finů”, jak sami sebe rádi nazývali.

Alpo mimo několika titulů mistra Evropy a mistra světa ohromuje zejména svými rekordy na vytrvalostní vzdálenosti – Paris/Brest/Paris za 84 hodin, 519km za 24h, aj. V současníé době se Alpo pohybuje mimo koloběžkové dění, když se věnuje zejména závodům extrémních štafet. Obávám se, že jeho čas ovšem znovu přijde.

Ville Vickholm

Dne 27. 11. 2003 zesmutněl celý koloběžkový svět. Předseda FIKSA (Finnish Kicksled and Scoioter Association) byl usmrecen při tréninku nepozorným řidičem.

Ze světa tak zmizel velký organizátor a propagátor koloběhu, celkový vítěz Eurocupu 2002, velký závodník a kamarád všech, s nimižse setkal.

Finskýkoloběh bohužel nenašel jeho nástupce a FIKSA jako by s jeho smrtí zemřela také.

Čest jeho památce.

Jan Elmgren

Perfekcionalista Jan Elmgren. Jeho věk se dnes blíží již 55 let, ještě v roce 2004 však strašil naše borce, vyhrál např. Eurocup v Rožnově pod Radhoštěm, získal mnoho medailí na MS i ME, a to v kategorii mužů, ikdyž věkem spadal již mezi veterány.

S úpadkem FIKSA se Jan odebral zpět k cyklistice, z níž vzešel. je jedním z nějúspěšnějších finských veteránských cyklistů ve Finsku.

Hermien Koers

Máme-li zmínit zástupce ženského pohlaví, musíme hovořit zejména o Hermien Koers. Tato Holanďanka je stálicí ve světě ženského koloběhu v němž hájí nepřetržite barvy Selles Kamperzeedijk.

Hermien je především sprinterka, ale dokáže zajet jakkoliv dlouhý závod, pokud se jede v rozumném tempu. její finiš je pak zdrcující (viz. vítězství na MS v maraton – 2008 Holandsko).

Ve své sbírce má nespočet medailí z MS i ME včetně těch nejcennějších.

Přestože se na ní v současnosti dotahují její mladší holandské kolegyně a rády by naše děvčata, zůstává Hermien prozatím nejzářivější dámskou koloběžkovou královnou.

Lars Kessler

Lars Kessler, německý sympaťák a tahoun německého koloběhu. Přestože jeho výsledky nejsou nikterak závratné, je trojnásoným vítězem celkového hodnocení Eurocupu. Je vrchním analytikem a statistikem IKSA.

Velmi šikovný baskytarista (hrál např. se Sashou), nyní jezdec Ultimy, nezkazí žádnou legraci a je vždy tam, kde je potřeba, aby koloběžkový sport vzkvétal.

Thijza Brower

A zřejmě to nejlepší nakonec.
Thijza je současnou předsedkyní IKSA a opravdu jediným skutečným bafuňářem na koloběžkové planetě. Přestože sama se závodů aktivně neúčastní, táhne koloběžkový sport mílovými kroky kupředu a za to jí patří dík.